Osobní zmatky, únava, nemoc vyvolaná dlouhodobým stresem, pocit, že všechno musí být pořád dokonalé a není… uprostřed jednoho z těch "těžkých období", jak jsem psala v prvním článku. Zapomněla jsem žít. Kde se stala chyba? Jak najít radost, kterou jsem ztratila mezi pracovními deadliny a rodinnými povinnostmi?

Přišel ten moment. Moment, kdy jsem si uvědomila, že chci změnu. Poslala jsem Honzovi fotku. Tři fotky, abych byla přesná. Tři místa, která bych si přála vidět. "Potřebujeme dodávku!" zněla sms, která přišla manželovi na whatssup. Obratem přišla odpověď: Super! Jdeme do toho!

A tak začal náš nový životní projekt.

Jediný "správný" směr je ten, který si určíme sami.

Hledali a našli. Za rozumný peníz, s přijatelným datem výroby a slušným motorem. Mercedes Vito je doma.

Chtěli jsme praktičnost a samozřejmě místo, kde budeme moct nazout přeskáče, kde si uvařit, kde bude teplo, kde složíme hlavu zachumlanou do spacáku plus kam umístit toaletu.

Low-cost, ale funkční!

Vytrhat, vymontovat, předělat, upravit, vyrobit, přizpůsobit ...

Vše na míru, aby pasovalo a splňovalo normy pro oficiální přepis na obytný vůz.

Vše sami a low-cost. Nechtěli jsme nic načinčaného, ale funkčního. A povedlo se.

Kam se vydat, když máte dodávku a hlad po dobrodružství?

A jaká místa jsem vlastně vybrala? Tre Cime di Lavaredo v Itálii. Reine na Lofotech v Norsku, A třetí místo? Algarve v Portugalsku. Chtěli jsme vidět krásy, o kterých jsme jen snili a letecky bychom na to neměli.

WOW ... to nadšení! Každý kousek dodávky má svůj příběh – od vyřezání díry do střechy pro okno až po doladění detailů, jak ti naši malí svišti budou vlastně spát.

Ale víte co? Byl to jeden z nejlepších chaosů, které jsme zažili. Proč? Protože nám to splnilo část našich snů.

Ale i přes všechny obavy jsme věděli, že už není cesta zpět. Několik měsíců práce, oprav, nedokonalostí … A vyjeli jsme.

A co nám to dalo?

Rychle jsem zjistila, že být s rodinou na cestách má úplně jiný rozměr. Naše děti se konečně dostaly do "reálného světa", kde není přesně daný plán. Řeší se, kde budeme nocovat, jakou hru si zahrajeme, co si uvaříme dobrého, jaký kopec vylezeme, kde si zarybaříme, co zítra vymyslíme. Přestala jsem být myšlenkami doma či v práci a začala být teď a tady. S nimi! To byla ta nejlepší změna, kterou jsem si mohla přát. I taková jógová filosofie v praxi.

Jaké to je žít na cestách s dětmi v dodávce?

Pokud se ptáte, jaké to je – žít na cestách s dětmi v dodávce – je to jiný svět. Zajímavý, plný výzev a nepředvídatelných situací. Ale zároveň je to úžasné, protože máte svůj vlastní rytmus, volnost a možnost měnit plány tak často, jak se vám zachce.

A jak to děti zvládají?

Úplně na pohodu! Bez problémů a bez hádek! Ale víte co? To by byla lež!

Děti jsou děti a jestli se mají hádat na cestách nebo doma, je vlastně jedno. Děti toho zvládnou leckdy víc než my dospělí. A pokud rodiče mají odvahu, děti je následují.

I cesta je cíl. Pokud v cestování vidíte problém, bude to problém a ochudíte se o to. Pokud se na to podíváte z jiného úhlu, začnete hledat inspiraci, která vás povede k realizaci.

Naše první výprava s dodávkou vedla do Itálie, s cílem vidět Tre Cime. Norsko už jsme navštívili dvakrát a Portugalsko? Možná někdy. Možná brzy.

Tak co, kam se vydáte na cestu vy?