Meditace, meditace ... Jak najít klid v dnešním chaosu

Dnešní doba je ve znamení spěchu, nervozity, naštvaných řidičů, nepříjemných a neustále nervózních lidí, problémů s chováním – jak u dětí, tak u dospělých. A samozřejmě, to vše umocňuje tlak z médií, sociálních sítí a neustále nás bombardující reklamy. V seznamu stresových faktorů bych mohla pokračovat, ale... proč tomu tak je? 

Proč máme stále pocit, že nestíháme?

Pozoruji kolem sebe, i ve svém soukromí, jak se všechno zrychluje. Mnozí z nás žijí v pocitu, že máme málo času, málo klidu, a neustále něco postrádáme. Ale co je vlastně příčinou toho všeho? Co je základem tohoto chaosu, zrychlení?

Zajímavé je, že z druhého úhlu pohledu je tu i opačná stránka věci. Kromě všudepřítomného spěchu tu máme i možnosti zklidnění. Existují různé přístupy, jak se vrátit k sobě. Jedno slovo nebo spíše stav je v poslední době ve vzduchu více než kdy jindy: meditace.

Někdo ji zkouší, někdo již pravidelně praktikuje, jiní jsou skeptičtí a nechtějí se o ni ani pokusit, zatímco někteří si její benefity už užívají.

Každý den je jiný, každá praxe je nový začátek.

JAK JSI NA TOM TY? DO JAKÉ SKUPINY SE ŘADÍŠ? DO PŘÍZNIVCŮ ČI ODPŮRCŮ?

V minulosti jsem nebyla až tak odpůrce, ale nějak se mě "hlubší práce sama se sebou"  nedotýkala. Nyní je to jinak. S meditací jsem si pohrávala, poslouchala různé podcasty, jak na to a jak začít a proč vlastně, že?

Rušná doba, přetechnizovaný svět…

Žijeme v rychlé, hlučné době. Jsme zvyklí na neustálý pohyb, hluk a rychlost. Jakmile se posadíme do klidu, můžeme se cítit rozptýleni a nervózní. Chvilka klidu se může zdát téměř nepřijatelná, zvlášť pokud jsme zvyklí, že se pořád něco děje.

Chvilka klidu v sedě či v leže nás může rozptylovat a zneklidňovat víc než jsme očekávali a pak jsme nervózní z toho, že jsme chtěli dosáhnout "meditačního klidu", ale jsme spíše roztěkaní.  

Moje začátky s meditací byly stejné. Posadit se do zkříženého sedu, napřímit páteř, zavřít oči a jen pozorovat svůj dech, aniž bych jej úmyslně ovlivňovala a úplně se vypnout. 

NO, TAK TO BYLA VIZE. A realita? 

Bolely mě kyčle, záda, občas jsem pociťovala tlak na hrudi, tikot hodin a  bzukot ledničky mě nenechal v klidu, třes víček a myšlenky, které mě spíše jen zneklidňovaly, než zklidňovaly... myslela jsem, že vyskočím z kůže. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že tento stav trval jen pár minut a přišlo mi to jako věčnost. Tak trochu komická situace.

Bez praxe nic nepoznáš. Praktikuj a změny přijdou.

Bez praxe nic nepoznáš. Cesta ke klidu a vyrovnanosti je proces, který si žádá čas. Možná zabere i celý život. Avšak, pravidelně medituj a změny přijdou. 

Moje praxe se postupně prohlubovala, od 5 minut až po 50 minut. Každá meditace je však jiná.

Jednou ráno, když jsem byla sama doma, s rodinou ještě spící, jsem si sedla do zkříženého sedu, po provedení očisty džala nétí a dechových technik a ponořila jsem se do své meditace. Najednou se ke mně připojil náš pes Shanti (pozn. v překladu ze sanskrtu Mír) – naše "neuvěřitelné štěně", které si ještě neuvědomilo, že už není tak malé a že když se rozhodne ke mně přitulit v mé meditační pozici, zaplácne mě svou vahou.

A jak to dopadlo? Když jsem se začala více zklidňovat, Shanti se začal protahovat, kousat si packu, olizovat mi dlaně a vrtět se kolem. A nakonec – ano – zakousl se mi do bradavky, která mi prosvítala přes volné tričko. A to vám byla meditace! 😀

I když jsem chvíli byla naštvaná, že moje "klidná chvíle" neprobíhá podle plánu, nakonec jsem si uvědomila, že vlastně všechno tak mělo být. 

Tato chvilka mě jen utvrdila v tom, že nezáleží na tom, jak si svou praxi naplánuješ. Záleží na tom, jak si ji prožiješ a co ti přinese. Nelpět na věcech, se kterými nic nezmůžeme. Užívat si autentičnost, přítomnost, s trochou disciplíny každý den usednout, věnovat si chvíli pro sebe a začít kousek po kousku pracovat sám se sebou.

Je to o přítomnosti, o autentičnosti, a o tom, jak se v daný okamžik dokážeme naladit sám na sebe s pokorou a vděčností.

A co z toho všeho plyne?

No možná i to, že když Shanti bude příště neklidný, zůstane vedle v místnosti. Možná i to, že časem zjistíte, že svět kolem vás plyne stále stejně, ale vy jej začnete vnímat jinak. 

S nadhledem, s klidem, s pochopením. Možná i ta nervozita a chaos kolem vás se začne trochu zklidňovat. Neproměníte svět a lidi kolem sebe, ale změníte svůj pohled.

A to za to stojí, nemyslíte?!