ZASE "VÁNOCE"

Přijíždím z posledního pracovního dne domů. V očekávání následujícího volna.

Těžký batoh se všemi břemeny, plány a přáními, toho, co jsem chtěla stihnout, splnit a dodělat, nějak stále visí na mých zádech. 

Parkuji před domem a nechávám doznít Last Christmas, snažím se nasát vánoční atmosféru.

Musím si dát pár nádechů a ještě hlubších výdechů. Dopomoci setřást vše, abych domů mohla dorazit s klidnou myslí. Obklopená všemi taškami a přicházím domů.

"Špatná nálada - ZÁKAZ VSTUPU"

Cedule nalepená izolepou na vstupních dveří mě uzemní a najednou shazuje těžký batoh s břemeny. S úsměvem na tváři vstupuji domů, kde mi naproti běží moje rýmovitá dvojčata. Bacily se ne a ne nás pustit. Předáváme si je, jak na závodech ve štafetě. Ale i se soplem a s jiskrou v očích mě vidí ráda a skáčou mi kolem krku. 

Perníčky již dojedeny a to již několik dní před Vánocemi, šmouhy na oknech, nedokonalosti všední domácnosti všude kolem, seschlý věnec na stole, který musí mít neustálý dozor, protože naše flatí štěně již povyrostlo a ocasem už rozkmitává plamínky svíček.

Na dotaz, jestli dětem vadí, že nemáme hromady cukroví, vlastně ani drobky, mi dcerka odpovídá, že má stejně nejradši babiččiny domácí bramborový knedlíky než nějaké cukroví. 

Při večerní idylce, kdy se rozjímám při svítivých svíčkách na stromečku to manžel uzavírá:

"Těším se, až ten strom spálím v kotli. A nebudu se stresovat, ať se klidně někdo stresuje za mě, jestli ho to baví. Stejně to nikdy nikomu nepřineslo nic dobrého!"

"A kdo se bude stresovat za mě?" Odpovídám. 

Klidně si to břemeno někdo vezměte na starost místo mě. Ale víte co? 

Nemá to smysl. Stres si tvoříme jen my sami, ve své hlavě. 

Zkuste aspoň teď na svátky vše tíživé odhodit. Zastavit se. 

Neřešit:

• jestli máte dost dárků
• jestli máte přeplněnou lednici
• jestli těch x druhů cukroví stačí
• jestli se někomu zavděčíte

Mějte čas sami pro sebe a pro ty co milujete!

Někdy stačí opravdu tak málo. To co nenajdete na žádném e-shopu. 

Zkuste se jen zachumlat do deky, zahřát se oblíbeným nápojem a třeba si jen zahrát společenskou hru. I rodinné karaoke umí nabudit výjimečnou atmosféru. Jen vnímat, naslouchat a být teď a tady. A to je i moje letošní přání.

Mějte se rádi a já s vděčností a pokorou přijímám vše, co se letos událo. 

Zároveň pouštím a uvolňuji to, pro co již v sobě nemám místo.

A nápis na dveřích zůstane určitě celé svátky a možná i dlouho poté, možná i proto, aby i návštěvy trochu vydechly, a nejen před našimi dveřmi.